Před sto léty narazila během plavby severním Atlantikem loď RMS Titanic do ledovce a následně se potopila. Zahynulo tehdy přes 1500 pasažérů a členů posádky. Dnes stejnou oblastí s výskytem ledovců projíždí tisíce lodí, aniž by někdo přišel o život - vydatnou měrou k tomu pomáhají družice.

Jedním z nejdůležitějších důsledků vyvozených ze zkázy Titaniku bylo ustanovení Mezinárodní konvence pro bezpečnost života na moři a stejně tak založení Mezinárodní ledové hlídky (International Ice Patrol, IIP). Dnešní role IIP je v monitorování ledovců a vydávání varování o nebezpečných zónách na základě jejich směru putování a modelů tání.

IIP nejprve shromažďovala data z námořních lodí, které do nebezpečných oblastí vysílala na patroly. Po druhé světové válce přešla na letecký průzkum. Letecká data zůstávají dodnes hlavním zdrojem informací, ale IIP se snaží poměrně drahé lety v polárních oblastech nahradit - a tak se do oblasti její pozornosti dostávají satelitní pozorování. „IIP dnes využívá družicových radarových snímků jako doplňkového zdroje informací ke svému leteckému průzkumu. Přitom očekává, že satelity by měly v budoucnu hrát čím dál významnější roli,“ uvádí hlavní vědec IIP, doktor Donald L. Murphy.

„Především start nové generace pozorovacích družic, které jsou známé jako Sentinel-1, bude znamenat dramatické zvýšení dostupnosti radarových dat a sníží potřebu přeletů v oblastech, které spadají do působnosti IIP.

Možnost využití družic pro sledování ledovců přišla poprvé na pořad dne poté, co se v roce 1992 vydala do vesmíru observatoř ESA ERS-1 s radarem na palubě. Zkoumání možností využití satelitů pro detekci ledovců pokračovalo v devadesátých letech minulého století, ale skutečné demonstrace možností přišly až s rozjezdem programu GMES (Global Monitoring for Environmental Security). Už od roku 2003 spolupracuje kanadská výzkumná a vývojová firma C-CORE s IIP, aby v rámci GMES vyvinula nové detekční metody ledovců na radarových snímcích.

Družice Sentinel-1 se coby součást programu GMES chystá na start v roce 2013, přičemž se bude pohybovat po dráze, na níž je schopná pokrýt celou Arktidu každých 24 hodin. Díky tomu bude hrát v monitorování ledovců významnou roli. Doplňovat ji budou data ze stávající mise CryoSat-2 a budoucí Sentinel-3, které se zaměří na extrémní vlastnosti ledu.

Více informací naleznete zde: http://www.esa.int/esaCP/SEM694KWZ0H_Czech_0.html